Prvé príbehy vyšli pred viac ako 15 rokmi v trampskom časopise Puchejř a pod názvom Stopou toulavou I. a II. ich vydalo združenie Avalon. V roku 2019 vyšli v rodinnom nakladateľstve Klika.

• Nakladateľ: Klika,
• Kód: 166957845,
• ISBN: 978-80-88298-77-9,
• Rok vydania: 2019,
• Jazyk: čeština,
• Väzba: viazaná,
• Počet strán: 144.

Knižka je napísaná Fredyho snivým, poctivým spôsobom s úžasným zmyslom pre detail, humor a láskavosť. Plná radosti zo sveta okolo a z vecí budúcich a možných. Jazyk s nádychom nostalgie, vôňou starého sveta, kde slová majú stále svoju chuť. A váhu. Názvy jednotlivých kapitol, ktoré sú úryvkami piesní, dávajú tušiť o čom pojednávajú. Tak napríklad: A na špagátku nosí celej svůj dům, Holá zem stačí mi k mému spaní, Přespali jsme v napůl spadlé boudě, Na pánvi slanina hladově syčí či Ze šedé mlhy je nad vodou závoj tkán... Text je doplnený poetickými ilustráciami z dielne Mikiho Ryvolu.

Príbehy a zážitky v nich sú prepojené s rozprávaním o tuláckej výbave od čias, keď bol ešte Vinnetou čiernobiely, až podnes. Čriepky príbehov sú z peších či vodných vandrov, z výprav na lyžiach alebo bicykloch. A na takéto cesty je potreba sa náležite pripraviť. Preto vyvstávajú otázky tipu kde, do čoho, s čím, kedy a ako... ako sa zbaliť na štrnásť dní na vander do rumunských hôr iba do „malej poľnej“. Ako sa dostať z bodu A do bodu B, kde čakajú všetci kamaráti a kde som mal byť už včera. V čom spať, aby to nebolo ťažké a veľké, ale aby to aspoň trošku hrialo a bolo to zelené. Kde všade sa dá naozaj prespať i keď to na prvý, ba niekedy ani na tretí pohľad tak nevyzeralo. Na čom sa dá ale i nedá variť, čo sa osvedčilo a čo naopak vôbec nie a na čo by človek najradšej zabudol, ale kamaráti to vždy radi pripomenú. Aké to je ťahať čln korytom suchej rieky, na čo všetko sa dá využiť detský kočiar na vandri...

Stopou toulavou otvára dvere večnej túžby po dobrodružstve, slobode a kamarátstve. Z príbehov vystupujú postavičky rôznych tvarov a vôni, jednak z Fredyho domovskej osady T. O. Paběrky, ale aj ľudí, ktorých stretol na cestách po Československu, Európe či Ázii. Je to dlhý zástup objaviteľov čiar života, pábiteľov, básnikov všedného dňa či večných hľadačov ciest.

[ Tipy na túry a aktuality z hôr môžeš sledovať aj na našom Facebooku a Instagrame ]

A ešte na jeden moment by som rád upozornil. Prevažná väčšina knihy je z obdobia, keď platilo, čo si neušiješ doma, nevyrobíš na kolene či horko-ťažko pokútne nezoženieš, tak to nemáš. Nik nemal šajnu o páperovom spacáku, o impregnovaní, o vesmírnej technológii materiálov a odľahčených plastoch o džípíeskách, ktoré navedú rovno k cieľu s upozornením, že stúpol rosný bod a súčasne sa nad Biskajským zálivom vytvorila tlakový výš. Mali deku a smer a boli slobodní. Aj v krajine obohnanej ostnatým drôtom. Dokázali putovať krajinou podľa trás sťahovavých vtákov a starých máp v mierke 1 : 100 000 plní fantázie, túžby a detskej radosti. Vo veľkom štýle a v duchu Fredyho básne:

V mapách je psáno. Tudy cesta nevede. A co když ano?

Fredy Schubert - tramp, textár, básnik, pamiatkar, romantik, člen hudobnej skupiny Podobni zvěři a T. O. Paběrky.

Miki Ryvola – tramp, pesničkár, ilustrátor, keramik, zakladateľ legendárnej skupiny Hoboes a T. O. Zlatý klíč.

Úryvky z knihy

HOLÁ ZEM STAČÍ MI K MÝMU SPANÍ

…zpíval si kovboj, který ve známé písničce Honzy Vyčítala vstával už za svítání. Také nám holá zem dost dlouho stačila. A také my jsme někdy vstávali už za svítání. Ne proto, že by nás čekala fůra dřiny jako toho kovboje, ale holá zem nejen v zimě, ale občas i v létě dost studila, potvora. A tak jsme si říkali, že ten jezdec plání asi honil stáda někde dole u mexické hranice, tam kde rozpálená prérie nestačí přes noc vystydnout. Nebo už nejezdí vůbec nikam, sedí na verandě v houpací židli a místo toho, aby si lil whisku do hrdla, natírá si s ní ztuhlé klouby.

Brzo jsme zjistili, že ubohá stará celta, jen tak rozprostřená přímo na zemi, odspodu nijak moc nehřeje. Ani v létě, a natožpak v zimě. Začali jsme celtu podkládat vším možným a nemožným. Už nevím, kde jsem získal krátký kus lehkého, snad knihařského voskovaného plátna. Dost brzo se prodřelo, ale i potom jsem ho ze setrvačnosti hned tak nedokázal vyřadit ze své trampské výbavy.

Seno nebývá pokaždé při ruce. A jenom výjimečně se nám cestou od vsi připletly na poli do cesty balíky slisované slámy, viď, Pete Kide. Kapesní nůž nenahradí mačetu. Ještě teď s ním čas od času kosím suchou trávu, nebo v lepším případě rákos, a kamarádi nad mým počínáním asi kroutí hlavou. Je to ale pořád ještě lepší, než sypat na holou zem hrstičky suchého listí.

Není nad chvojí. Tam, kde kousek od kempu leží padlé smrky, není o čem přemýšlet. Snad jenom o tom, jestli se nechystají spadnout i ty stromy, pod kterými jsme si na chvojí ustlali. Ale co když někde na dohled od kempu žádný padlý smrk neleží? Jestli lámat, nebo nelámat chvojí ze živých stromů, o tom by se nechalo dlouho debatovat. V Karpatských hrách, jedné z našich kultovních knih, je napsáno: „Smrkové lože v řídkých českých lesích – škubání posledních štětin starému muži.“

SILVESTR POKAŽDÉ JINAK

Opuštěný dům vypadal dost strašidelně. Od Marka Čermáka jsme věděli, že jsou v něm kamna, ale nejsou zapojená do komína. Musel na nás být dost zajímavý pohled, když jsme s dlouhýma rourama na ramenou stoupali do zasněženého svahu. Čekala nás spousta práce. Uklidit nejzachovalejší místnost, ucpat okna, z prken sestavit lavice a z vysazených dveří stůl, propojit kamna s komínem a zatopit. Když už začalo být útulno, objevili se dole pod strání opozdilci. Přicházeli k hotovému dílu. V tu chvíli jsme všichni měli stejný nápad. Rychle jsme zamaskovali dveře do vyhřáté místnosti celtami a usadili se ve vedlejší místnosti, v nevlídné ratejně s rozbitými okny a napůl opadanou omítkou.

Nebylo v ní o moc tepleji než venku. Ukázali jsme kamarádům opuštěný plech v rohu místnosti a vysvětlili jim, že kamna si zřejmě někdo odnesl. S láhví rumu že tu musíme nějak přežít. Muži nasadili drsný výraz a zakrývali rozpaky hrubými slovy. Dívky mlčely a jejich oči posmutněly. Chtěli jsme je trápit co nejdéle ale i nám samotným začalo být zima. Musili jsme odkrýt celty a uvést je do trampského ráje.

A NA ŠPAGÁTKU NOSÍ CELEJ SVŮJ DŮM

Své kouzlo mělo i hledání seníku v krajích, kde jsme to vůbec neznali. Na křižovatce lesních cest se čtyři zvědové vydali čtyřmi různými směry. Do deseti minut se měli vrátit. Ostatní podupávali, aby se zahřáli, a čekali, jak to dopadne. První průzkumník přišel za čtvrt hodiny. Došel až na kraj lesa a nic nenašel. Druhý objevil jen ubohé jesličky a ani třetí nebyl úspěšný. Uběhla půl hodina, už jsme Káču proklínali. Ale když se objevil a oznámil, že našel dobře založený seník, hned byl trampským prezidentem. Měl prý tušení, že tam někde seník musí být, viděl ho svým vnitřním zrakem, a tak šel pořád dál a dál, až ho viděl doopravdy. Takový seník se pak samozřejmě jmenoval Káčův seník. Zakreslili jsme si ho do mapy, a jestli nespadl a jestli jsme tu starou roztrhanou mapu někde neztratili, našli bychom ho ještě dnes.

ŠERIF ZŮSTAL SE SVÝM KOLEM V POLI KAKTUSŮ

Jedním z prvních majitelů horského kola byl Nafťák z Večerky. Nevyrazil s ním do hor, ale k třeboňským rybníkům. Ostatní s dobře skrývaným obdivem obhlíželi zámořský bicykl dosud neznámého tipu. Nafťák se vžíval do role vlastníka Tleskačova létajícího kola. Zdálo se, že tlusté pneumatiky si poradí i s nejzrádnějším terénem. A tak Nafťákovi poradil jeho dobry kamarád zvaný Hodný Jenda, aby kolo vyzkoušel na dně vypuštěného rybníka. Okoralé bahno působilo velmi solidním dojmem. Tenké prasklinky nevzbuzovali podezření. Stopy četných tlapek svědčili o tom, že zvířátka se vůbec nebořila. Horské kolo se kupodivu zabořilo. Pokud by vás zajímalo jak hluboko, zkuste se někdy projet po dně vypuštěného rybníka.

Fotogaléria k článku

+5 ďalších fotiek