Prejdi na obsah

Hiking.sk Zavrieť

Prihlás sa do svojho konta
alebo sa zaregistruj

Panorama západních Krkonoš
Panorama západních Krkonoš Zatvoriť

Cyklotúra Ze Staré Paky přes Krkonoše do Nového Města

Krkonoše jsou mé oblíbené, proto když se naskytla možnost vzít si v pátek v práci volno a spojit je s víkendem, rozhodl jsem se rychle. Navíc na pár dní polevila tropické vedra, která cyklistice nepřejí. Možná jsem asi i trochu přecenil, plánovanou trasu jsem však nakonec ujel. Mám však dojem, že horských scenérií jsem si neužil tak, jak jsem si představoval, když jsem kolo tlačil do prudkých kopců, případně se přemlouval do šlapání maje přehozeno na nejlehčí převod.

Vzdialenosť
189 km
Prevýšenie
+5585 m stúpanie, -5884 m klesanie
Náročnosť
vyššia, 4. stupeň z 5-dielnej Hiking stupnice
Čas
3 dni
Obdobie
leto – 10.07.2015
Pohoria
Česká republika - region Podkrkonoší: Krkonoše a Jestřebí hory
Trasa
  • Štart: mapa
  • Koniec: mapa
  • Najvyšší bod: 1354 m n. m.
  • Najnižší bod: 300 m n. m.
Nocľah
Dvoračky, Rýchorská bouda
Doprava
Stará Paka (vlak), horský bicykel, Nové Město nad Metují (vlak)

1. den

Stará Paka – Kruh – Mříčná – Peřimov – Roprachtice – Vysoké nad Jizerou – rozhledna Štěpánka – Dolní Kořenov – Mýtiny – Harrachov – Krakonošova snídaně – Ručičky – Dvoračky

Rychlík z Brna mi jel před sedmou a jak jsme začali nabírat drobné zpoždění, měl jsem obavu o přípoj v Pardubicích. Průvodčí mě sice zmrazil, že tam rychlík na nic nečeká, ale naštěstí počkal. Z vlaku vypadalo počasí krásně, jenže tohle byl snad nejchladnější červencový den, takže po výstupu jsem se hned nasoukal do bundy. Bohužel ani šlapáním jsem se moc nezahřál, a tak jsem byl rád, když sluníčko svítilo. První kilometry malebnou a jen lehce zvlněnou podkrkonošskou krajinou ubíhaly svižně a sem-tam se objevily výhledy na panorama západních Krkonoš. Krásně byla vidět Černá hora, Kotel a místy i Sněžka a v dálce byly vidět i Dvoračky, dnešní cíl. Bohužel se čím dál víc zatahovalo, takže mi byla čím dál větší zima. Ve Vysokém nad Jizerou jsem proto zapadl na náměstí do restaurace a k obědu si přiobjednal horký čaj. Ven se mi pranic nechtělo.

Pokračoval jsem až na rozhlednu Štěpánka nad Tanvaldem. Byl pátek, turistů poskrovnu a nahoře byly senzační výhledy na Krkonoše, Jizerské hory, dohlédnout šlo i na Bezděz a Ještěd. Dál už jsem přesně věděl, co mě na trase čeká. Sjezd do Dolního Kořenova k Jizeře však byl černou můrou. Přírodní šikmé rýny byly tak široké, že jsem několikrát manévroval, abych nešel na čumák. A svah byl místy tak prudký, že jsem radši několikrát slezl. Za Jizerou to zas bylo stoupání na Mýtiny k harrachovské železniční zastávce. To už se zas naštěstí udělalo hezky a tepleji.

Z Harrachova jsem zvolil delší cestu kolem Mumlavského vodopádu na Krakonošovu snídani a zjistil jsem, že mě zadek bolí jako ještě nikdy. Věčné natřásání na lesních cestách a úmorné zabírání do kopce udělalo své, takže při každé možnosti jsem vstával ze sedla a úpěl. Z Ručiček už mě vezla jen vůle a nakonec ani ta ne a musel jsem jít pěšky, než se objevila závěrečná rovinka. Jen těžko jsem si vychutnával výhledy na Rokytnicko v podvečerním slunci. Málem mě dorazilo, když mi na Dvoračkách chtěli naúčtovat dvakrát víc, než avizovali na internetu, nakonec jsem to s recepční usmlouval včetně snídaně na solidní cenu 550,- korun za pokoj s umyvadlem. Večeře mě trochu nakopla, tak jsem neváhal na soumrak vyrazit pod Kotel a vychutnat si dokonalý západ slunce, které zapadalo za Jizerou, druhým nejvyšším vrcholem Jizerských hor. Prsty mi však trochu mrzly.

[ Tipy na túry a aktuality z hôr môžeš sledovať aj na našom FacebookuInstagrame ]

2. den

Dvoračky – Dolní Mísečky – Horní Mísečky – Špindlerův Mlýn – Strážné – Hříběcí boudy – Zadní Rennerovky – Chalupa Na Rozcestí – Výrovka – Richtrovy boudy – Pec pod Sněžkou – Velká Úpa – Spálený mlýn – Malá Úpa – Lysečinská bouda – Horní Albeřice – Rýchorská bouda

Probouzím se a zadek nebolí. To je úleva. Jinak bych si cestu přes krkonošské kopce neuměl představit. Ráno jsem ještě nasadil bundu a spustil se z Dvoraček dolů o dobrých 350 výškových metrů, které jsem zas musel poctivě na Horní Mísečky vyšlapat. A tak to bylo celý den, bundu jsem brzo sundal. Metry, které jsem pracně získal, jsem záhy snadno ztratil. Spustil jsem se dolů do Špindlerova Mlýna proti davům, které se nevezly na Mísečky autobusem. Ve "Špindlu" jsem jen rychle doplnil zásoby, protože tady masová turistika skutečně kvete. A že by sem jezdili jen bohatí Pražáci, to určitě ne.

Do Strážného jsem se zase solidně zapotil a nejen díky stoupající teplotě. Potom zase z kopce a to jsem taky zjistil nemilou věc. Při nějakém sjezdu jsem si na zadním kole udělal trochu osmičku, takže brzdu jsem musel povolit tak, že brzdila jen málo. A v servisu doma mi pak řekli, že lépe ráfek vyhodit... S myšlenkou na drobný defekt jsem se vydal do nejhoršího kopce za celé tři dny. Převýšení na Chalupu na Rozcestí, populární Bufál, je asi 600 metrů. V lese jsem se chvíli snažil na nejlehčí převod, ale brzo jsem to vzdal. Tlačil jsem to do krpálu a každých sto metrů oddechoval, nadával, utíral pot. Až když jsem došel na asfaltku, mohl jsem se vrátit do sedla a konečně se taky objevily horské louky, malá odměna za velké úsilí. Na Bufále bylo plno, ale krkonošské kyselo jsem si nemohl odpustit.

Na hřebeni bylo poměrně plno. Aby ne, byla sobota a obloha jak vymalovaná. Kolem Výrovky jsem projel a spustil se dolů do Pece a dál do Velké Úpy. Co jsem vyjel, to jsem ztratil. Na Spálený mlýn jsem musel zase přes kopec přes Janovy boudy, chvíli to navíc vypadalo na déšť, ale jen se zatáhlo. Do Malé Úpy už jsem se ploužil z podstaty. Když jsem přijel ke kostelu, připadal jsem si jak vetřelec. Zpocený a uřícený cyklista se vmísil mezi navoněné svatebčany. Kousek za kostelem je pár zajímavých trosek letadla, pozůstatků jedné z mnoha leteckých nehod v Krkonoších.

Čekal mě sjezd do Horních Albeřic, příjemný. Tahle část hor je téměř zapomenutá. V Albeřicích v hospůdce už sedí jen místní a děti z tábora cucají brču. Už není kam spěchat. Čeká mě poslední kopec a rovinka na Rýchorskou boudu, poslední z hřebenových bud ve východním cípu hor.

3. den

Rýchorská bouda – Mladé Buky – Kalná Voda – Trutnov – Lhota – Jestřebí bouda – Žaltman – Odolov – Horní Kostelec – Končiny – Kramolna – Náchod – Jiráskova chata – Jizbice – Lipí – Peklo – Nové Město nad Metují

Říkal jsem si, že bych si přivstal na východ slunce, ale nakonec jsem si budík nenařídil. Avšak úplnou náhodou jsem se probral ve chvíli, kdy se slunce sralo nad obzor a to přímo před oknem. Když už bylo výš, zase jsem ulehl a dobré 2 hodiny zařezával. Na dnešek jsem se těšil tak nějak víc, protože už mě nečekaly žádné horské kopce. Akorát, že část sjezdu do Trutnova byla po opravované a nedodělané cestě, takže to šlo pomalu a nepříliš pohodlně. Po sobotní „houpačce“ byla rovná jízda z Mladých Buků do Trutnova hotovým balzámem. Podél Úpy jsem městem projel až do Poříčí a postupně stoupal na hřbet Jestřebích hor, jimž dominuje vrch Žaltman se 740 metry nad mořem.

Bylo příjemně teplo a jasno, cesta vede loukami a lesem. Rozhledna na Žaltmanu mě však zklamala, protože šlo jen o železnou konstrukci zhruba 40 let starou, z níž už je velice omezený rozhled. Stromy dorostly. Deziluze z příjemné cesty se změnila ještě víc, když jsem zhruba 6 kilometrů musel pokračovat po rekonstruované cestě. Nikde ani jeden dělník, ani jeden stroj, na starou cestu však byl navezený hrubý štěrk, rozbité cihly a suť... Až k věznici v Odolově. Další jízda až do Náchoda byla naštěstí osvěžením po okresních silnicích a lesních cestách. Bohužel jednou jsem dal v lese na vlastní instinkt a skončil u elektrického ohradníku.

V Náchodě jsem si konečně koupil zmrzlinu a psychicky se přichystal na úplně poslední kopec třídenní jízdy na Jiráskovu chatu. Jel jsem spíš intuitivně a podle rady jednoho místního: „Do kopce.“ Chatu navrhl slavný slovenský architekt Dušan Samuel Jurkovič a je z ní skvělý kruhový výhled a nabízí i dobré občerstvení.

Závěr byl odměnou. Po příjemné cestě bez námahy až k chatě Peklo v hluboce zaříznutém údolí Metuje, podél niž se jede až do Nového Města. Tam už zbývá jen sednout do vlaku a po dvou přestupech dojet do Brna. Několik let jsem přemýšlel o tom, že bych chtěl do Alp projet si nějakou horskou etapu Tour de France. Ale v Krkonoších jsem si ověřil, že lépe do velehor pěšky než na kole. Lépe se vychutnají.

Fotogaléria k článku

Najnovšie