Prejdi na obsah

Hiking.sk Zavrieť

Prihlás sa do svojho konta
alebo sa zaregistruj

Výhled z rozhledny Rozběhy na východ
Výhled z rozhledny Rozběhy na východ Zatvoriť

MTB Z Bratislavy do Senice cez Malé Karpaty

Už jen pár dní bude trvat, než se z naší tříčlenné rodiny stane čtyřčlenná a vím, že tento rok už se na kole nepodívám dál než do práce. Takže si beru na konci srpna celodenní pondělní volno a přemýšlím, kam vyjet. Přestože jsem si po horských výletech říkal, že Vysočina by stačila, už dlouho mě lákaly Malé Karpaty. Našel jsem vhodné vlaky, vhodnou trasu a krátce po šesté už stál na brněnském nádraží. Mám rád ten pocit, kdy ostatní jdou do práce a mně čeká den v přírodě za parádního počasí. Do mraveniště na hlavním brněnském nádraží se vrátím až pozdě večer.

Vzdialenosť
100 km
Prevýšenie
+3097 m stúpanie, -3070 m klesanie
Náročnosť
vyššia, 4. stupeň z 5-dielnej Hiking stupnice
Čas
1 deň
Obdobie
leto – 27.08.2018
Pohoria
Malé Karpaty (CHKO Malé Karpaty) a Záhorská nížina (Chvojnická pahorkatina a Borská nížina)
Trasa
Voda
Máriin prm., Jarošova studn., Zbojnícka studňa, studn. Himligárka, bufet Biely kríž, Silnického prm., sedlo Pezinská Baba, studn. Modranská baba, prm. pod Hubalovou, prm. Sklená huta, prm. Kolovrátok, prm. Amonova lúka, prm. Mon Repos, Jaskyniarska studn.
Doprava
Bratislava (vlak, bus)
horský bicykel
Senica (vlak, bus)
SHOCart mapy
» č.1078 Malé Karpaty, Bratisla (1:50.000)
» č.1079 Malé Karpaty, Červ. Ka… (1:50.000)

Cesta na Slovensko se naskytla i díky tomu, že kamarád si na kole pokazil koleno, prý blbnul. Takže sešlo z výjezdu do rakouského předhůří Alp v den, kdy 30 stupňů ve stínu bylo nedosažitelným snem, a nakonec jsem tak skončil sám v Bratislavě. Před osmou jsem vylezl na hlavním nádraží, prošel ranními davy spěchajícími do práce, podjel trať a než jsem zamířil nahoru ke Kamzíku, doplnil jsem proviant v místní samoobsluze. A raději jsem si koupil i doma zapomenutý toaletní papír. Co kdyby...

Trasa

Bratislava, hlavná stanica - Revín - Koliba - Kamzík - Spariská - Biely kríž - Kozí chrbát - Tri kamenné kopce - Pezinská Baba - sedlo pod Javorinou - Čermák - Hubalová - Panský dom - sedlo Skalka - Sklená huta - sedlo Uhliská - Amonova lúka - Mon Repos - Červená hora - Brezinky - Buková - Tŕstie - Rozbehy - Cerová - Jablonica - Osuské - Prietrž - Brestové - Senica

Výškové metry na Kamzík přibývaly, až jsem se ocitl na turistické značce. Přestože o víkendu či odpoledne zde bude asi živo, našel jsem tu toho dne jedinou maminku s kočárkem. Pustil jsem se po trase, která na mapě slibovala jen nízké kopce do 650 metrů nad mořem, ale jak se brzy ukázalo, zvlněnost terénu byla mnohdy až... no nepříjemná.

Po dobře značené trase 047 jsem pokračoval přes Spariská a Bílý kříž (Biely kríž), kde jsem si zmožen náročnými prvními kilometry dával už druhou přestávku i svačinu. Až později jsem si funíc v sedle říkal, že kdybych byl býval věděl, co mě tu čeká, byl bych sem býval nejezdil. Ale že bych se nějak odchýlil od původně vytyčené trasy, to zase ne. Vymyslel sis to chlapče, tak se koukej snažit. Po asfaltu se jelo jen krátce, většinou se střídala pěkná lesní pěšinka (spíš menšinou) s převažující širokou lesní cestu s povrchem, který nemám rád ani trochu. Vyjeté koleje byly často vysypané středně velkými kameny či štěrkem, na kterém není chvíli klidu na kochání se krajinou, ruce a zadek poskakují a člověk si připadá jak na kosmodromu.

[ Tipy na túry a aktuality z hôr môžeš sledovať aj na našom FacebookuInstagrame ]

Projel jsem úbočím Somáru, udýchaný dojel pod Koňské hlavy a s nadějí vyhlížel Pezinskou Babu. Zatím jsem si to moc neužíval. Konejšilo mě akorát parádní počasí končícího léta. Třicetistupňová horka byla pryč, ráno a dopoledne v lese bylo svěží a čerstvé.

Konečně na Pezinské Babě

Občerstvení na Pezinské Babě přišlo vhod. Kromě mě tady byli jen dva bajkeři středního věku a vrchní. Jediné teplé jídlo za celý den zaujala zelňačka, k tomu nezbytná kofola. Vodu jsem si musel dokoupit, klimatická změna a sucho přišly už i sem a spodní voda není.

Pokračování mi bere rychle nabyté síly. Cesta je v hrozném stavu, válejí se po ní velké volné kameny, kolo uskakuje, takže je to spíš cyklokros. Navíc cesta od Pezinské Baby najednou není značená a na rozcestnících se znovu objevila až zhruba po dalších 40 kilometrech. Proč to tak je, jsem skutečně nepochopil. Naštěstí jsem jel poprvé s offline mapou v mobilu, bez ní bych se asi tentokrát rychle ztratil. Technologické vychytávky moc nemusím, ale tato má něco do sebe. Místo vyndavání papírové mapy na každém rozcestí stačí sáhnout do kapsičky pro mobil. Na řidítkách jsem jí nikdy nevozil.

Za Pezinskou Babou už je úplná krajina nikoho. Fascinují mě obrovské holoseče, na které už nejsem zvyklý, stejně jako staleté buky, které vytvářejí až mystické prostředí ve spojení s tichem a liduprázdnem. Pod Čertovým kopcem odpočívám, je tu cítit přicházející podzim. Čeká mě sjezd, ale ani při něm si neodpočinu, bohužel. Hodně tápu na rozcestí Hubálová, než zjistím, že dveře do obory jsou otevřené. Tady se asi ale jezdí občas auty, takže cesta je výjimečně dobrá. Ale jen do chvíle, než se dostanu k rozcestí v sedle Skalka. Pokračuje totiž dlouhá monotónní cesta podél plotu, jen taková úzká a nepříliš komfortní pěšina. Tady zjišťuju, že moje propočty o ujetých kilometrech zaostávají zhruba o dvě hodiny a dobře mi tedy není. A to až do sedla Uhliská, do kterého tlačím kolo pěšky, v tu chvíli z posledních sil, protože vůle mě na chvíli opustila a křeče naopak chytaly. Cesta dál byla opět plná kamení, až od Amonovy lúky se její charakter trochu změnil k lepšímu. Postupně jsem si všiml, že kolem je řada krasových jevů, že jsem v Plaveckém krasu, a už jsem nejel ani do tak vysilujícího kopce, takže mě to zase začalo bavit. A zvlášť poté, kdy jsem sjel do údolí a směřoval k Bukové.

Z lesa venku

Najednou se tempo z plazivého proměnilo v příjemně ubíhající a kolem nebyl jenom les, ale svítilo na mě sluníčko. Takže jsem s jednou přestávkou, kdy jsem se kochal výhledy na malokarpatský hřeben, vyštrachal zpět do kopce na Tŕstie. Krátce před ním jsem opustil trasu 047, která mě, alespoň tedy v mapě, provázela hned od rána. Tady jsem na výhledy musel zastavit, zvlášť na jadernou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích. Po loukách jsem pokračoval k větrné elektrárně, pod kterou rostly fantastické ostružiny, a pak už mě čekal jen sjezd nejdříve přerušený rozhlednou Rozbehy, pod níž debatovala cikánská rodinka, a zastávkou na švestky v Cerové.

Na vlak jsem mohl sednout už v Jablonici, ale naznal jsem, že po rovině do Senice to zvládnu. Benefitem prodloužené štreky byla zrající jablka v dlouhé aleji. Konec léta je v tomto ohledu úžasný, protože svačina v batohu se vždy doplní sběrem ovoce přímo ze stromu. A ač na každé jabloni byla cedule Predané, na chuť jsem si přeci jen utrhl. Kopec z obce Prietrž jsem jakž takž vyjel a Senicí jen prosvištěl na odlehlé nádraží. Nepříliš dobrý dojem z města završil bizarní výjev u nádraží. Na zpustlém a plevelem zarostlém pozemku stál vyřazený autobus s obrovskou plachtou a nápisem „Na prodej“.

Usedám do vlaku

Nicméně dojem ze Senice nemohl přebít dojem z celého dne. I když jsem se dlouho bál, abych vůbec stihl vlak, a nadával si za dost náročný terén, skončilo to jako obvykle. Tedy uspokojením, že jsem mohl strávit den na kole v přírodě, příjemnou únavou po 105 kilometrech a těšením se do vlaku a do postele. Příjemným doplněním bylo pivo v nádražce v Kútech. A pak už jen nostalgie vyplývající z toho, že mi bylo zřejmé, že v nadcházejících týdnech a měsících mě čekají radosti a starosti zcela jiného ražení.

Fotogaléria k článku

Najnovšie