HIKING.SK Posledná zastávka pred cestou na hory

Hehe skutočná divočina, nuž díki za info, aspoň budem pripravený na problémy, keď tadiaľ niekedy v budúcnosti pôjdem.

Potom mačetu s sebou. Vážně, v některých úsecích mezi Hrádkom a Sedlom Kohúta řádili lesáci. Občas je tam les přeměněný na neprůchodné rubanisko (vyvrácené pařezy, klest), nebo byla prořezávka prováděná takovým způsobem, že všechny vyřezané stromky byly naházené na turistický chodník.

Jo jo tá trasa od Plešivca aj mňa zaujíma už nejaký čas.
A v tom 2009 na hrebeni od Tresníka po Kohút nebol ani maličký polom, len samé temné smrečiny, no možno sa to už zmenilo. V každom prípade ma to tam láka opäť.
V každom prípade táto hrebeňovka nie je asi pre každého, len pre milovníkom samoty a tajomna :-)

@tono: Právě naopak, vrcholek Kohúta bych přesně těmito slovy popsal, o kousek dál, směrem na Stolicu (a k místu téhle fotky) už roste mladá smrčina, ale nejvyšší bod Kohúta je rozpadlý "tajomno-temný"les (o to temnější, že jsem tam byl navečer).

Už z náhledu v galerii mi místo bylo hodně povědomé. Mám ho poznamenané jako vhodné k přespání (resp. travnatá loučka 20-30m od místa, odkud je fotka udělaná).

Hmmm okolie Kohuta uz vraj udajne nie je take "tajomno-temne" ako byvalo v 90-tich rokoch 20. stor. koli polomom...
Teda, ked som tam bol naposledy:(

A s odstupem roku po stejných trasách (loni na jaře jsem šel Lúčanskú Fatru). Přes místo na fotce jsem šel loni na začátku července (júla), v rámci (taky čtyřdenního) treku, Plešivec - Hrádkok - Kohút - Stolica - Veľká lúka - Muráň (tracklog je tu: wikiloc.com/…/spatialArtifacts.do?event=setCurrentSpatialA…. Tuhle trasu bych asi většině lidí nedoporučil, vede skoro pořád lesem (až na Stolicu), navíc v úseku Hrádok - Sedlo Kohúta cesta místy neexistuje, doslova .... Ale o to větší zážitek to byl. Na Koniarske planine jsem nepotkal ani nohu. A potom od Hrádku (ráno) až na Stolicu (poledne druhého dne) taky nikoho.

Vidím že máme radi podobné odľahlé končiny :-)
Toto miesto bolo príjemným spestrením putovania lesom. V tento deň som šiel z Telgártskej priehybky a prvého človeka som stretol o pár minút na Kohúte (pilčík s mot. pílou a v sedle ešte štyria), inak nikde nikto.

Tak přesně na tomto místě jsem stál o rok a něco později, navečer, při podmračené obloze. Náhle se v jednom místě mraky roztrhly a osvítily právě tuto vesničku. Ani já jsem v tomto úseku nepotkal jediného člověka ...