Merhorn, tak niečo pre teba: hiking.sk/…/velka_fatra_a_cho…

Boro, dlhy clanok, ale napriek tomu opat velmi citavy a obsazny. Dakujem, ale len si ma utvrdil v tom, ze Krkonose asi nebudu moja salka kafe. Radsej sa vratim prelozit znojemsky prielom Dyje, alebo divoku Cesku Kanadu.

Vidim, ze sme tu ludia vsetko podobneho zmyslania. Preto ja osobne tak milujem Velku Fatru a hlavne Turciansky hreben na ktorom jedna z naj pasazi pre mna je Jarabina a to brodenia sa hustym podratom papradi. No ale to je OT :)

Boro, velmi pekne opisane putovanie Krkonosmi. Neviem ale veru, ci si ja niekedy pojdem prejst hreben.. par rokov dozadu som sa vyskytla na vikend v Spindli a to znechutenie z komercionalizacie zo mna vyprchavalo velmi dlho.. mozno tak v zime si to skusit prejst, ale vyhybat sa lyziarskym strediskam :)

Ahoj Boro, tak jsem si po ránu přečetl tvůj článek o putování v Krkonoších a s nostalgií vzpomínal, jak jsem tam s partou známých jezdil každým rokem od maturity v roce 1991 do roku 1999. Spolužákův strýc vlastnil totiž krásnou dřevěnici, kterou jeho rodina odkoupila po válce po Němcích, jež podléhali odsunu z pohraničí. Nacházela se těsně pod rozcestím Ručičky ve výšce cca 1000 m s nádherným výhledem do údolí na Rokytnici nad Jizerou. Vybavení chaty bylo skromné, zato však prostředí na chatě poskytovalo absolutní odreagování od každodenního života plného stresu. Schválně jsme tam neměli ani TV či rádio, po celodenních turistikách jsme zasedli ke kartám či kytaře nebo jenom tak vykládali o zážitcích a příhodách. V kuchyni ihned zaujala pozornost skříň s rokem výroby 1848 nadepsaným na jejím čele, trochu prolezlá červotočem, ale stále nádherná. Jednou se nám dokonce stalo, že kvůli nesledování informací a věnování se pouze turistice a kochání se přírodou nám úplně uteklo, že při našem odjezdu ze soboty na neděli došlo ke změně zimního času na letní. Takže nastalo pro nás velké překvapení, když jsme v osm ráno sjeli od chaty na běžkách do Harrachova a na zastávce autobusu směr Brno nestál ani živáček. Poté, co mi Polka cestující z vedlejší zastávky do Jelení Gory ohlásila, že je o hodinu víc, nám došlo, jaká je situace. Do Hodonína jsme se tak nakonec dostali kombinovaně vlaky až o půl deváté večer...Na chatu jsme jezdívali dvakrát ročně na 14-denní pobyty - v zimě na sjezdovky (před chatou nasadili lyže a sjely přímo k vleku na Lysou horu) a běžky a v létě na turistiku, já si pokaždé bral i bike. V září se pak ještě jezdilo na prodloužený víkend pokácet a nařezat dřevo na celou sezónu provozu chaty. Takže za těch 9 let jsem postupně znal personál téměř po všech chatách počínaje Harrachovem a konče minimálně Špindlem. Zejména na 2 km vzdálených Dvoračkách nebo na pod nimi se nacházející Švadlence jsme byli jako doma a končili tam pravidelně naše túry a vraceli se "domů" na chatu někdy třeba až kolem třetí hodiny ranní...Nikde nás neodmítli, všude jsme byli vítaní. I když také musím říci, že po revoluci byla tendence co nejvíce vydělat. Začali se zavádět dvojí ceny pro tuzemce a cizozemce - Němce, ale pouze do té doby, než se zjistilo, že tuzemští turisté nebudou nejen ochotni, ale hlavně schopni uhradit požadované ceny, ani Pražáci, kteří tradičně tvořili s Němci v Krkonoších nejpočetnější klientelu...Okolo roku 1993 se situace stabilizovala a ceny na chatách za občerstvení a další služby byly, dá se říci, dosti příznivé. Samozřejmě existovaly výjimky v podobě "zařízení", které rozumný turista nenavštěvoval, či je dokonce ignoroval. Patřila k nim hlavně tebou zmiňovaná Labská bouda, komunistická betonová příšera, hýzdící nejkrásnější partie vrcholové Labské oblasti. Taktéž Špindlerova bouda, od začátku postavená na vysokých cenách či (později) Výrovka pod Luční boudou předělaná na horský hotel. Jinak klasiku poskytovaly v západní části pohoří Vosecká bouda pod Szrenicou při nástupu na hlavní hřeben, Dvoračky, Petrova bouda, Martinova bouda, chata Rezek na Vlčáku a několik dalších, které nepodlehly vlivu všude pronikající "germanizace". K vrcholům našeho pobytu patřil přechod pohoří z chaty přes Dvoračky, Kotel, Sněžné jámy, Petrovku, Špindlerovku na Sněžku a zpět přes Špindl, Mísečky, Kotelní jámy na Dvoračky, kde probíhala relaxace po cca 55 - 60 km. Bohužel se chata v roce 1999 prodala, tak jsme do Rokytnice přstali jezdit. Dvakrát jsme ještě byli na lyžovačce v Peci, ale tam bylo pokaždé velké kvantum lidí, hlavně Poláků a Němců, tak jsme následně začali jezdit na lyžování výhradně na Slovensko či později do Alp. Na turistiku se do Krkonoš opět chystáme, přeci jenom už je to velmi dlouho, co jsme tam byli naposledy, a chceme vědět, co se od té doby změnilo. Kromě hlavního hřebene, který bývá většinou velmi frekventovaný, zejména Poláky, poskytují Krkonoše mnohé další zajímavé partie či zákoutí, která stojí za navštívení, třeba oblast Rýchor od Žacléře po Horní Malou Úpu. Z Hodonína předtím, než jsme začali jezdit auty, jsme využívali vlakového spojení ranním rychlíkem do Pardubic s přestupem na rychlík směr Liberec, další přestup ve Staré Pace a Martinicích a po jedenácté hodině jsme vystupovali v Rokytnici. Se zásobami jídla a vína na 14 dní + lyží bylo cestování vždy velkou zábavou a dobrodružstvím...Jinak mám pro tebe (jelikož to máš ze Skalice k nám kousek) a další zájemce pozvánku na zájezd našeho odboru KČT 19.7. na Vtáčnik. Více na našich webových stránkách v Aktualitách, taktéž možnost přihlášení se na zájed na Liptov, kontakt na mne je v Kontaktech. Za každou účast budu mile potěšen.
Zdraví Jura Michenka, KČT Hodonín.
hodonin.klubturistu.cz/

Tak som si aj ja trochu pospomínal :-) na svoj prvý a zatiaľ aj posledný výlet do Krkonôš spred necelých 2 rokov: hiking.sk/…/dva_dni_v_krkonos… - vidno, že na mnohé veci máme veľmi podobný názor (zejména na Labskou boudu)... Inak ako som si tak prečítal tento článok, zistil som, že sme v tom októbri 2006 mali ešte pomerne veľmi slušné počasie (teda aspoň krúpy sme nemali)

nazdar boro /lepsim sa / mozem sa iba pripojit k merhornovi.
ja bysom do krkonos nesiel, je tam vela ludi a naviac niekedy dost cudnych. ja proti cecham a morave nic nemam, ved zijem v prahe, mam ceske skoly a aj cesky hovorim, ale na slovensko
nedam dopustit. ja uz ostanem v rudohori, polane, ostrozkach a javori a cerovej vrchovine, v. fatre a nizkych tatrach. tie ceske a moravske hory su okrem ceskomoravskej vrchoviny, beskyd a jesenikov a sumavy zvacsa
skazene hromadnym turizmom a zdivocelou vy-
stavbou
zdravi svato

Tiež chcem ísť na Snežku, cca po 40 rokoch., tiež taký "comback". Ešte neviem kedy, ba ani kadiaľ presne. Ale s určitosťou už viem, že informácie z tohto článku iste využijem. Perfektný a výstižný opis cesty. Vyvolal si vo mne dávne spomienky...

Krasne prostredie, jedine co mi vadi v Krkonosiach aspon z tychto fotiek kedze som tam este nebol je,ze je to tam az priilis civilizovane. CHodniky su ako v parku. Necitim z toho divocinu. Keby tomu tak nebolo bol by to naadherny kus krajiny :)